Outbreak Europe 2011
K akcím světovýho formátu, jakou Outbreak Europe bezpochyby je, patří ostrý battly, DJ hraje nadupaný beaty a prostě pekelnej bboying a kolečka od začátku do konce. Každý ví co může vice méně od takové akce čekat. Kdo na takové akci nebyl, jistě si koupil/stáhl/na youtubu shlédl videa z battlů a v pohodlí domova s otevřenou pusou sledoval battly kde při každým vstupu řval tak, až na něj sousedi přišli zvonit.
Jádro takových akcí se moc nemění, někdo vyhraje, někdo prohraje, potkáte spoustu bboys/bgirls/DJs světových kvalit, na který doma u počítače slintáme. Circluje se do skonání těla a každá minuta je jako rozbalování dárků pod stromečkem. Každopádně nezapomenutelnej zážitek o kterým ještě nekolik týdnů mluvíte a dáváte videa na facebook. O tom ale psát nechci.
Nebudu psát kdo jak zabíjel, kolik bylo koleček, koho ste tam mohli potkat (většinu bboys a djs mate na plakátu nebo rozpisu přihlášených na oficiálním webu akce, kde probíhala registrace).
Nebudu psát kdo vyhrál jakej kontest a koho sesadil z trůnu, i když to určitě stojí za zmínku.
Nebudu se ani rozplívat nad parádní organizací, kde byl lepší fastfood a jak úžasný spaní ste si mohli zajistit v Luxu nebo Hostelu.
Co mi totiž nejvíce ustalo v paměti, byly večery. Když skončili battly, a bboys a bgirls se rozutekli na svoje noclehárny, aby se po vyčerpávajícím dni na akci, připravili na ještě vyčerpávající, afterparty!!
klikněte pro zvětšení
Části akce, kde si spousta lidí neuvědomuje, že se nejvíce projevuí ta skutečná podstata Hip Hopu. Potom co se člověk vysprchuje, naláduje do sebe sálat a rohlík za euro sedmdesát ze supermarketu, postupně vyzkouší všechno oblečení, který za ten den ve stáncích koupil než najde to pravý do klubu. Dopije partystarter z lahve s pofidérní etiketou a vyrazí s novou energií završit ten povedenej den čím jiným, než mejdanem!
Je mi jasný že spousta lidí to vnímá jinak, spousta z vás co tam byla má jiné pocity, zažitky, prožitky, užitky... prostě si to užila jinak, proto místo nějakého rozjímání a hledání obratu jak nejlépe zhodnotit to a ono, prostě popíšu věci z ještě stále čerstvých zářezů v hlavě, které mi tam Outbreak zanechal. Cestu začneme páteční večer, kdy na akci dorazila již většina účastníků. Odrazový můstek v podobě sprchy a sangrie posádky bboy.cz je již za námi a scházíme na preparty, která je umístěna úžasně přímo v místě, kde sme rozbili náš tábor, hotelu Lux.
Klub je to malý, a byl sem opravdu zvědav, jak se tam narve 600 lidí. DJ hraje letmé beaty, na parketu je pár bboys, kteří si trsají pro sebe. Párty se teprve má rozjet, z velkých jmen ještě nidko nedorazil, ale všichni vyhlíží především zastupitelky něžného pohlavý, které nejsou zadané (nebo jim to alespoň nedělá problém). Většina je teprve na cestě, venku rozpalují co doma ubalili a dopíjejí z petlahví. Spíš se kecá a hodnotí proběhlé battly, cesta, kdo komu jak a proč. Klub se plní a všem příchozím krásné hostesky věší kolem krku hawaiské Maui (věnce) a vítají je panákem Jäggermaistera. Lean rock zatím nažhavil svůj pult a do přítomných pouští jednu hip hopovou pecku za druhou. Párkové slavnosti se přeměnili na hodně nažhavenej mejdan, kam dorazila bboys tolik očekávaná společnost Raw Bgirls a Rockin Chicks. V klubu se nedá skoro dýchat, vedro jak ve skleníku a ani moc hýbat. To ovšem nikomu nebrání se odvázat. Druhý den jsou ještě na programu kvalifikace crew vs crew a finále 2vs2, footwork a 1vs1 bgirls, tak se to s alkoholem moc nepřehání a i cesta do pelechu je plánovaná brzo.
Ovšem né pro nás, kteří sme se rozhodli vrátit se do obchodního centra, kde probíhala párty pro školáky na završení školního roku. Když jsme dorazili a rozkoukali se kolik tam je krásných holek, v můj úžas padl počet bboys, kteří tam také dorazili. V klubu se hráli přebasované komerční záležitosti, které byste si nepustili ani ve chvíli nejvyšší nouze. I tak se nikdo neváhal si trsnout a armáda bboys ukázala, že jsou skutečně paný parketu. Nikdo nic neřešil, prostě se odvázal. Co ovšem nikdo nečekal, byl djův tah nejspíš na otestování vody kolik rybek v rybníku má, když pustil Freestyler od Bomfunk MCs. Takový napětí na partketu jsem v životě necítil, když všichni s teniskama na nohách najednou zbystřili, a rozhlíželi se kolem sebe co se teda semele. Napětí, a nebojím se říci doslova nadrženost po alespoň trochu breakovým beatu se dala krájet. Netrvalo ani půl minuty, a první člověk se vrhl do střepů a začal okopávat nohy lidí kolem ve snaze udělat si prostor. Povedlo se, lidi ustoupili a circle byl na světě. Bylo to jako hodit krvavý kus masa do kádě s hladovými piraněmi, jak se bboys doslova vrhali do středu kruhu hlava nehlava. Odpovědí DJe na to byly další, tentokrát hip hopový pecky.
Ráno u snídaně bylo co vyprávět, ti co zůstali na oficiální preparty, měli plnou hlavu circlů a battlů které se tam údáli. Dobrodruzi, jež se vydali do centra udělat si party vlastní, stále nevěřili, jak se klasická klubová akce mohla takhle zvrhnout. Před náma byl ale další den plný bboyingu, a náročný večer, pro spoustu lidí poslední. V plánu byla afterparty v onom klubu, kde probíhali první dva dny akce všechny battly.
Plánovaný začátek v 10 hodin se posunul na 1 ráno, kdy se měl za gramce dostavit DJ Renegade. Komu se nechtělo čekat v klubu na tuc tuc čo ti jebe Rytmus disko, mohl si užít venku funkovou kapelu COMP&NEROS, jež hrála pro jam. Všude byla pohoda, bbyos a bgirls si užívali chill, popíjeli, obdivovali Spenovo graffity, rozebírali uplynulý den a oddávali se hudbě. Nikdo nikam nespěchal, nebylo třeba, většina měla battlování za sebou a druhej den se začínalo až později odpoledne. Noc byla ještě mladá. Jak sem už vzpomínal předtím, afterparties jsou hlavně o spontálnosti. Nic se nedá pořádně naplánovat, jako je například line up battlů. Proto asi nikdo nečeal že se venku rozjede neskutečný jam v podání funkovýho nářezu, kdy se Kleju posadil na hodinu a půl za bicí, Nadia za klávesy a později se ujala mikrofonu. Opravdový mejdan začal. Kleju servíroval beat, Nadia rozjížděla zpěv a rap, v čemž jí postupně vystřídali další bboys holdující rýmování a každý servíroval ze svého repertoáru. Rapovalo se v ruštině, polštině, francoužtině, a i když né každý rozuměl, na hypu celýho davu to nic neměnilo. V circlech to vřelo, mikrofonu nevěnovali ani chvilku klidu a komu zbyly ještě trochu funkční hlasivky, dával hlasitě znát svoji spokojenost.
Tohle je něco, co se nedá dobře popsat, i když bych se opravdu moc snažil. I když si pustíte videozáznam z afteroparties, který bboyspot připravil, nebude to ani zlomek toho, jakobyjste byly přímo tam. Takovou věc si nemůžete naplánovat, to si nemůžete stáhnout z netu a vycítit z vyprávění a jak MCs svorně prohlašovali, "This is true Hip Hop!"
Mohl bych se o obou večerech rozplývat do dalšího Outbreaku, a pořád by toho bylo dost co říct. Celý hype z venkovního jamu se později přenesl do klubu, kde Renegade neměl v úmyslu od nastaven laťky povolit. Párty pokračovala až do ranních hodin, trsalo se, pilo se, circlovalo se, a na notoricky známé pecky komu stále zbyly trochu funknčí hlasivky, ano opět, rapovalo se.
Na závěr sem poprosil ještě o pár slov toho nejpovolanějšího, kým je organizátor akce Martin Mg Gilian, aby se vyjádřil o letošním outbreaku, a co mu nejvíce zůstalo v paměti.
MG
"Outbreak Europe je jam pre bboys & bgirls. Takze spokojnost bboys & bgirls je pre nas prvorada. Cielom tohtorocneho Outbreaku bolo pozdvihnut uroven cyphers, sutazi a vytvorit celkovy lepsi zazitok pre vsetkych bboys & bgirls oproti minulemu roku. Myslim, ze sa to podarilo, kedze sme prilakali viac kvalitnych bboys & bgirls ako minuly rok. Mal som obavy z venue, ako na to ludia zareaguju oproti minulemu roku, ale vyzera to ze vacsina navstevnikov bola spokojna. Takze moje ocakavania boli naplnene co sa tyka jamu."
"Afterparty? Hmm, to asi opisem ako nieco co sa neda opisat slovami . Kto tam bol vie o com hovorim. Vidiet tolko znamych ludi ktorych pravidelne stretavam na jamoch po celom svete, a vidiet ich v mojom rodnom meste, zabavat sa a mat party svojho zivota ako mnohi parties na Outbreaku oznacili. Nesmierne si to cenim, splnil sa mi sen . Najviac ma prekvapilo prepojenie medzi funk kapelkou COMP&NEROS, chalanov ktorych sme zavolali aby zahrali na cyphers a bboys & bgirls ktori prisli na Outbreak Europe. Neskutocna pozitivna energia a RAW HIP-HOP. Kleju za bicimi, Nadia a mnohi dalsi MCs za mikrofonom, Thomaz za klavesami, nenormalny FREESTYLE. Na tento zazitok asi nezabudnem do konca zivota."
"Chcem sa podakovat za cely organizacny tim vsetkym co nas prisli podporit! VELKE DAKUJEM! Vidime sa o rok na Svetovom Finale OUTBREAK EUROPE 2012!"
Joyride 2010 – Breakin stage report
Sobota 4.září byla jistě v mnoha diářích vyznavačů hip hopové kultůry zakroužkovaná s dostatečným předstihem, jako „akce, kterou nemůžu vynechat“. Joyride battle stage je tu již nějaký ten rok, stala se, dá se říci, takovou menší tradicí definitivního rozloučení se s létem. Za tu dobu prošla stage mnoha změnami, a i tento rok přinesla vítaná vylepšení.
Stejně jako loňský ročník, se druhý den festivalu konal na Braníku. Ti, kteří neměli problém narozdíl odemně místo najít, se již v dopoledních hodinách směle rozcvičovali na letos opět o něco vydařenější backstagy. Prostor pro trénink byl větší, a navíc byl připraven velký stan s možností posedět na připravených sedačkách.
Začátek bboyingu byl plánován na třičtvrtě na 2, hned po prvním kole streetdancu, ale ten se naštěstí pro spoustu opozdilců o pěkný kousek posunul. Letošek se obešel bez prvotních dem, což byl podle mě dobrý tah pro zachování energie soutěže, a tak se rovnou vrhlo na battly. Konečný stav byl 24 zaregistrovaných skupin, ať už spolu působících, nebo čistě za účelem akce složených. Porota usedla opět mezinárodní, a to ve složení Vinz (Legiteam Obstruxion, FR), Emilka (RawBgirls, PL), Frank(Moving Shadows, AU). Za weels of steel se postavil ostřílený DJ Cosmic z Rakouska a s mikrofónem v ruce akcí provázel Lil Pablo ze Slovenska.
Stále si vzpomínám na sáhodlouhé flamy ohledně výběru loňské poroty na úkor prize money (která i letos nebyla k zahození, battlovalo se o 15 tisíc kaček, 10 pro vítěze) a že i battle Dje by to chtělo lepšího.
Pokud šlo v tomto ohledu něco vytknout, uniklo to mé pozornosti. Porota byla ostřílená a na nějaký spekulace, že „nevědí co by měli hodnotit“ nebylo pomyšlení. Pablo coby speaker mě uchvacoval, s jakou energii celý den provázel, a nutno podotknout, že na programu byl bboying i streetdance. Celou dobu úspěšně hecoval nejen tanečníky, ale především diváky, kterých se letos sešlo opravdu mraky, a to s takovou vervou se kterou by i bezrukýho donutil tleskat a němýho řvát úžasem. DJ Cosmic byl pro mě třešnička na dortu celé akce. Z jeho vinilů se linula pecka za peckou a ve spojení s Pablem a celkovou atmosférou na stagy i za ní nutila každého alespoň trochu si trsat (což pocítily i veškeré mé videozáznamy, kde se obraz klepe jak na houpačce). A aby si nikdo nemohl rýpnout do tanečního povrhu, natáhlo se tam pohodové lino. Nijak se neotálelo, přišlo rozlosování dvojic do battlů a šlo se na věc.
První kolo battlů bylo poměrně rychlé, 5 minut pro 10 bboys se možná nezdálo moc, ale i tak dalo prostor ukázat co si kdo přinesl a žádná crew nechtěla dát postup zadarmo. Za necelou hodinku a půl bylo odbattlováno a na stage se mohli připravit jako vložka od organizátorů (asi po lonškém roce, kdy se žádný z večerních koncertů kvůly dance battlu nestihl, nechtěli nic riskovat:) Notes From Prague. Bylo to dobrý spestření, který jen z počátku kazilo půlhodinové ladění nástrojů.
O doplňující program v backstagy se postarala dvojice Kkozi „aka co čumíš“ s jeho workshopem brejk dancu na všechny způsoby, a komickou vložkou Kryštofa z JKJK, který na přání napodoboval ostatní bboys, nutno dodat s velkou přesností.
Z druhého kola battlů zmíním jen pár věcí, které mi přišli nejvíce zajímavé (a hlavně sem je nezapoměl). Letošní ročník byl skutečně mezinárodní nejen díky obsazení poroty, speakera a dje, ale i účastí. Přijely k nám hned 3 crew nemalých kvalit, a to ze 2 států, Německo: Batalion East, Los Caballeros a Rakousko: M.O.T. (Moving Shadows). Na všech třech skupinách mě uchvátilo, jak šli do všech battlů v plném nasazení a žádný vstup si nenechávali jen tak od cesty, i když byl soupeř výrazně slabší. Bylo vidět že přijeli s plnými zásobníky triků a opravdu je nehodlají vystřílet do země.
Hned první battle přinesl parádní podivanou, když se Beat Brothers v trojčleném složení (Devil, Feer a Jasper) postavili proti Kings Rockers. Že si battle Beat bros nenechají vzít pojistil Devil třemi parádnímy vstupy a porota nakonec, i když oslabenou, ale nikoliv bezbrannou trojici poslala do čtvrtfinále. Další větší melu přinesli Survivals, proti kterým nastoupili Los Caballeros. Hned úvodním vstupem dal Kkozi najevo, v jakým duchu se battle bude odvíjet. Na to že bylo teprve 6 hodin, byla již poměrně tma a chladno, ale i tak se před pódiem sešla pěkná účast diváků a atmosfŕa byla parádní, padalo peklo za peklem a po 6ti minutách bylo rozhodnuto, dál šli Survivals.
Čtvrtfinále slibovalo velmi silné battly a hned v prvním kole to potvrdili M.O.T. a Beat brothers, kde obě crew předvedly jaká liga se ten večer trsá. I přes početní převahu Brňáci ukázali,že nepřivezli málo co porotě ukážou. Nakonec to nestačilo a dvě ku jedné postoupili do semifinále M.O.T.. Batalion East si hravě poradili s Fresh Style a nejtvrdším battlem čtvrtfinále tak zůstal již tradičně Pentifull protiSurvivals, kde survivals měli co vracet z loňského finále. Kdo po tomhle battlu mohl ještě mluvit, jistě o tom volal domu, protože atmosféra se dala krájet a kde kdo musel odložit bundu, jak to na stagy vřelo. Ani 6 minut nestačilo k tomu aby se porota rozhodla. Po dvou křížích a následného prodloužení jeden vstup na obou stranách se jako třetí crew do semifinále postavili Pentifull.
Ovšem pro Survivals tím boj neskončil, porota vybrala jako Lucky Losera je a tak završili semifinálovou čtveřici.
Skutečné krájení chleba však mělo teprve přijít a čveřice nejlepších si musela zkontrolovat stav své munice, protože až teď šlo teprve do tuhého. Čím větší zima se venku dělala, tím více lidí se mačkalo v prostoru kolem pódia a na něm. Toho využíval Pablo k rozvíření ještě většího kotle a tak s prvnímy beaty, který DJ Cosmic připravil si šli Pentifull vydobýt další krůček k obhajobě celkem již třetího titulu krále festivalu. Do cesty se jim však postavili M.O.T., který se ani v nejmenším nezalekli, a ukázali kolik triků a rutin mají ještě schováno po kapsách. Po strhujícím battlu muselo dojít na prodloužení. Poté ukázala porota ve prospěch rakouských bboys (a jedné bgirl).
Na druhé semifinále si němečtí Batalion East vzali na mušku Survivals jakožto lucky losera a bitka mohla začít. Batalion prize money lákala a dávali to najevo každým vstupem. Battle to byl hodně agrasivní a plnej energie, domů s prázdnou se nikomu nechtělo a nebylo se čemu divit. Nakonec však porota ukázala celkem jednoznačně na stranu Batalion a bylo jasné, že joyride bude mít poprvé mezinárodní finále,M.O.T. vs Batalion East.
Vzhledem k časové tísni a nepřítomnosti crew na streetdancový finále se jelo hned finále bboying, žádnej ostech ani čas na nervozitu, hned se šlo na věc. Jen co DJ roztočil vinily, speaker ohlásil začátek a poslední battle na cestě za výhrou byl v plným proudu. Obě crew nastoupily v dobrý náladě a překvapivě s úsměvem na tváři, battle si šli prostě užít, jakoby se battlovalo o košík buchet od mámi, a né o tučnou sumu. Žasl sem kolik si toho na obou stranách ještě nechali v záloze, i když předchozí kola sázeli poměrně slušný pekla. Byl sem docela překvapenej na reakce diváků, který teď povzbuzovali po většinu battlu, a to nejen když se bboy zatočil na hlavě, takže o skvělý atmošce nebyl pochyb a obě crew to značně oceňovaly další dávkou parádiček. Deset minut trvající senzace však mohla mít jen jednoho vítěze, a tím zvolila porota MOT z Rakouska, kteří i mě osobně bavili nejvíc.
Vzato kolem a kolem, letošní ročník poskytl opravdu luxusní zázemí pro dobrou soutěž a motivaci si to řádně užít. Přijela opět spousta lidí si zabattlovat, a ještě víc podpořit. Velkej dík organizátorům, kteří letos posunuli tuhle stálici zase o pořádnej kus dál a doufám, že bude jezdit čím dál tím víc zahraničních crew. Nějaký velký závěry o akci sem si nechal od cesty, a zeptal se radši jednoho z porotců, Franka z Moving Shadows, jak se akce jevila jemu.
Co si myslíš o organizaci a úrovni celé akce?
Frank: Strašně mě potěšil positivní přístup organizátora akce, v ničem nehledal složitosti a byl moc přátelskej. Dav byl nezkutečnej, doslova šílel. Celá akce se nesla v hodně positivním duchu a nálada byla skvělá.
Velký mínus bylo umístění Dje, protože ten neviděl co se na place děje. Podle mého musí být DJ na stagy, aby mohl reagovat na dění a viděl když někdo dojel, aby mu neuskl beat v půlce vstupu.
Největší problém podle mě byla dýlka celý akce. Né že by bylo moc battlů, ale bboys čekali moc dlouho než půjdou zase na plac, dlouhý pauzy mezi koly, nesvědčilo tomu že se jeli 2 soutěže současně. Bboys, a hlavně jejich tělům neprospívá když se rozehřejou battlem, přes hodinu čekaj na další kdy vychladnou a musej se rozehřívat znova. Pokud se ti to takhle chvíli opakuje, si ospalej a nesoustředíš se. Nejlepší by bylo odjet jednu část programu najednou a až pak se věnovat další části.
Jak se ti jevil level českých crew který battlovaly?
Frank: je fakt bezva vidět, že se tu něco děje, máte tu pár hodně dobrých mladých crew. Osobně jsem doteď z čech znal jen Survivals a Hollywood Stars ze soutěží pár let zpátky. Z celý akce mě nadchla nejvíc crew Pentifull.
Nejvíc mi na český scéně vadí jedna věc, a to že spousta bboys jen ukazuje triky a power a tím to hasne, ale podstatný je výjadřit se na hudbu jak ji citíte skrze tanec. Takže by se neměli soustředit jen na triky, ale taky na taneční stráku a hlavně projev.
O český scéně toho moc nevím, a tak můžu jen říct něco málo o tý naší. Pokud se dokážete uvolnit a vyjádřit se skrz hudbu, tak ty i ostatní se kterýma tancuješ si to víc užijete a budete se víc zlepšovat, protože sdílíte něco společnýho. Česká scénna je určitě na dobrý cestě, ale musí pořádat mnohem víc akcí a jamů, takže se lidi můžou víc spojit a stmelovat komunitu, ale hlavně musej víc jezdit po Evropě a učit se a předávat si to, nikdy sem neviděl český crew okrem Survivals na našich battlech v Rakousku nebo v Německu.
Jak težký pro tebe bylo rozhodování, vzpomeneš si na některý battle, kde jsi opravdu nevěděl na koho ukázat?
Frank: bylo tam pár battlů, u kterých sem měl opravdu težký rohodování, bohužel si nevzpomínám který konrétně to byly, ale asi nejtěžším byl semifinálovej mezi Pentifull a M.O.T., obě crew byly opravdu kreativní a dávaly mocně. V prodloužení bohužel Pentifull neměli moc čistej vstup a tak to nebylo na výhru.
Rozhovor s Crazy Legsem o historii RSC a Hip Hopové kultůře
Každoročně se na den 26tého července do New Yorku sjedou lidé z celého světa, aby oslavili vznik jedné z legendarních skupin, Rocksteady Crew. V rozhovoru z roku 2001 si Davey D vzal na slovíčko prezidenta RSC, Crazy Legse, aby pověděl něco víc o historii skupiny a vzniku Hip Hopu.
DD: Tak nejdřív gratuluju k dvacátému čtvrtému výročí vzniku. Víš, ono jen málo lidí ví něco o historii Rocksteady, takže začněme třeba tím kdo jsou Rocksteady a kdy ste se dali dohromady?
CL: Rocksteady založil Jimmy Dee, JoJo a jeho bratr, Eazy Mike. Byli tam další lidi, jako Jimmy Lee, Weebles, L-Mack a spousta dalších, který tam byli předtím, než sem se přidal. To byli dva roky po založení.
Název je odvozenej z tance zvanej Rock, což byl v podstatě vystylovanej Top Rocking. Je to něco mezi Top Rockem a Uprockem. Původně se skupina měla jmenovat Rock Dance Crew, ale pak se řeklo „poďme se jmenovat Rocksteady Crew, ať to zní že jedem pořád“. K RSC sem se přidal v roce 79. Abych se do skupiny dostal, musel sem já a můj bratranec Lenny-Len battlovat proti Jimmymu Lee a Jimmymu D, jenž byl původním prezidentem skupiny.
DD: Byla Rocksteady primárně taneční skupina, nebo ste stejně jako jiný Hip Hopový skupiny v New Yorku dělali od všeho kousek?
CL: No víš, když se tehdá dávala skupina dohromady, tak nebyl žádnej štítek kterej tomu dát, jak říkat tý kultůře. Takže jediný co si měl, byla skupina, ve který to někdo rád rozjížděl s mikrofónem, někdo breakoval nebo Djoval. Skupina se kterou sem já osobně prvně tancoval se jmenovala Bronx Boys, v tý době byla hodně propojená s Rocksteady. Bylo tam spousta různých prvků, od výtržníků (* doslova mluví o stick-up-kids = mladistvý z gheta, který se živili přepadáváním lidí a kradením) k bboyům.
DD: Dělal si někdy i jiný věci okrem tancování?
CL: Nemůžu říct, že jsem byl MC ačkoliv sem tam si rád vemu do ruky mikrofón a rozproudit dav „Všichni zařvěte Héj!“ To je prostě v mojí krvy. Čas od času si zablbnu s gramcema. Dřív sem hodně bombil (* bombing = grafity, tagy. Česky se používá taky slovo „strestat“) na Manhattnu a Bronxu.
DD: Zmínil si pojem B-Boy. Co přesně byl B-Boy zač?
CL: Ještě než vynikl termín Hip Hop, tohle byl způsob jak si se s lidma seznamoval „Hej! Ty si Bboy?“ nebo „Hej! Ty si MC?“. Tak si věděl kdo se čím zabýval. To byl termín, jak byli bboys označovaný. Lidi je znali jako Break Boys – týpky který trsaj na nárazový části nahrávky nebo breaks (* pauzy mezi bicímy, scratche). Takovouhle nálepku sme dostali, to byl náš titul, nemělo to nic společnýho s tím, jak sme se oblíkali. Někdo vypadal doslova jako pobuda, někdo byl nezkutečnej svihák. Nemělo to nic poslečnýho s pózou nebo postavením.
DD: Takže se to vztahovalo na tu běžnou činnost. Prozrazovalo to do čeho děláš.
CL: Přesně. Byl to B-Boying nebo B-Girling.
DD:Většina lidi mimo New York se o Rocksteady dozvěděla prostřednictvím filmu Flashdance. Byl to směr, kterým ste chtěli bboying směrovat, nebo vám prostě spadlo do klína?
CL: Ne tak nějak nám to přišlo do cesty. Byli sme jen lidi kteří se střetli s jinými lidmi kteří zrovna dělali reklamu klubům a potřebovali alternativu k tomu co se tam dělo. Nebylo žádný skutečný hnutí. na konci 70tých a začátku 80tých let začala energie ze 60tých let vymírat. Do filmu sme se dostali po tom co sme začli vystupovat na pódiu pro lidi. Byla to zábava, vlastně nás nikdy nezajímalo jestli dav šílí z toho co vidí nebo jestli vědí zda sme udělali trik dobře nebo ho zvorali. Šli sme tam sami pro sebe, nesnili sme o tom být slavný nebo hvězdy představení, nic takovýho. Dělali sme to čistě z lásky k tomu co děláme.
DD: Otevřelo se vám díky filmu Flashdance hodně příležitostí? Nebo ste dostali negativní ohlas od ostatních za vykročení z ulice na velký plátno?
CL: V tý době nic jako zaprodání se nebylo. Neměli sme žádnej koncept toho co se dělo a do čeho sme se dostali. Nebylo vtom žádný vědomí úsilí, aby někdo třeba řekl „Hej! Zapomeňte na tyhle lidi, ja za to chci zaplatit“. Bylo velmi vzácný když se vám naskytla takováhle příležitost, takže jo, Flashdance nám přinesl nový příležitosti. Ale nikdy sme nemuseli poslouchat žádný řeči o tom že sme se zaprodali. To bylo nejspíš tím, jakým způsobem sme to provedli. Šli sme tam bez přetvářky, žádný pokusy nebo přetváření skutečnosti, nic takovýho. Jediný kdy se věci dost podělali bylo když sme se upsali Virgin records a ty po nás chtěli dělat dost chabý věci , vždycky sme byli proti tomu.
DD: Jo, pamatuju si na váš song „Hey You Rocksteady Crew“. To ste vážně zpívali vy?
CL: Víš to byla dost potměchuť (něco co je dobré, ale má to i stinnou stránku), během toho celýho s náma doslova vyjebávali. Nikdo z nás neměl ponětí že se bude něco nahrávat, řekli nám že nás berou do Bostnu aby zjistili jestli pro ty lidi zvládnem zazpívat. Nikdo nevěděl že se celá naše zkouška nahrává. Vydalo to Charisma/Virgin records, a song se držel v hitparádách mezi nejlepšími deseti, aniž by sme podepsali nějakou smlouvu.
D: A za to ste nedostali zaplaceno?
CL: Vedli sme s nima soudní spor. Nahrávka „Hey You“ prodala přes milion kusů a každýmu z nás vynesla sedm táců (7 tisíc dolarů)
DD: Wow, vítej v hudebním biznisu.
CL: Když sme byli tak mladý a rozbalili před nás červenej koberec v půlce 80tých let, bylo to rohodně něco těžko pochopitelnýho. Dostali sme se na první turné které mělo představit tuhle kultůru světu a zasadit základy něčemu, co se později stalo hudebním průmylsem aniž bychom museli čekat ve druhý řadě. Tohle nás jen utvrdilo že na to nejsme ještě připravený.
DD: Nemyslím si že, že kdokoliv v tý době byl připravenej. Chtěl sem vidět jak lidi jako vy nebo Afrika Bambaataa vysvětlovali nezasvěceným co je to Hip Hop.
CL: ječtě než sme vyrazili na turné, sme to vzali přes kluby na Manhattanu jako Negril, Danceataria a Mud Club. Tehdá to nebyla záležitost jen Rapu. Byla to hudba a jak sme ji dokázali vyjádřit fyzicky nebo slovama. bylo víc variant a pocitů, který hudba vyjadřovala. Být v blízkosti Afrika Bambaaty a lidí jako byl on, nám otevřelo spoustu různých stylů hudby jako rock, punk rock, roots, soul, funk a electro funk. Dneska je to dost přímočarý a omezený jen na Rap. Kluby byli dřív mnohem lepší než sou teď.
DD: Považuješ mnoho současných umělců jako je Jay-Z nebo Puffy spíše jako Hip Hop nebo čistě Rap?
CL: Pro mě je Jay-Z jeden z mých nejoblíbenějších textařů. Myslím, že používá neuvěřitelný metafory. Může mluvit o stejný věci z různých úhlů pohledu a způsoby a přitom tě stále držet poslouchat se zájmem. Puffy, ten dělá to co dělá. Nebudu to nijak víc rozebírat. Dělá hudbu takovou jakou ji dělá, na kterou bych si zatrsal jen tak si užít. Potřebuješ takovej typ hudby když tancuješ s roštěnkou. Myslím že to má nějakej smysl, ale pak se to dostane do bodu, kdy si lidi musej uvědomit, zda-li jedou v Hip Hopu jako celkový kultůře, nebo jen rejžujou na hudebním průmyslu.
Popravdě hodně mýho respektu patří Ice Cubovi. Když sme se poprvé poznali, už je tomu pár let zpátky. Přišel ke mě a řekl mi „Hele mohl bys mi říct nějaký bližší informace protože já popravdě toho moc o Hip Hopový kultůře a její historii nevim.“ K tomuhle mám fakt respekt. On byl jeden z mála tý zpousty lidí motajících se kolem Hip Hopu, který měl odvahu přiznat že nemá ponětí co to je Hip Hop a kde se vzal.
DD: Takže co to pro umělce obnáší, aby to byl ten pravej Hip Hop? Je to o tom mít kolem sebe bboye nebo stačí všeobecný vědomosti o něm? Je něco co může udělat nebo musí mít, znamenající že patří k Hip Hopu?
CL: Myslím že člověk může patřit k Hip Hopu aniž by dělal některej z elementů, ale má hluboký respekt a porozumění k tomu co to je a z čeho se skládá. Už to je podlemě Hip Hop. Může být do toho zapálenej a podporovat to, to má podle mě taky váhu. Myslím, že spousta lidí se na to kouká jen z jedním směrem. Soustředí jen na jednu věc „jak si mě všimnou?“ A kdy před ně někdo rozvine červenej koberec. To sou přesně ty lidi, který prokouknou a řeknou „hej chlape, tebe si pamatuju“ až když všechno ztratili.
DD: Pojďme se trochu blíž pobavit o tanci. Za ta léta sme zažili vše od Cabbage patch* přes Prep** až k točení na zádech. Co přesně je Hip Hop dance?
(* tanec bílích, ve snaze sbalit holku a předstírat že má rytmus. Joyiho tanec v přátelých. viz video)
(** nejčastěji ve videoklipech, kde vidíte tancovat černocha s holkou těsně na sebe, kde si houpavým pohybem skoro sedají. Vypadá jako soulož na parketě. Viz video)
CL: Tyhle všechny rádoby tance, jako je Prep a Cabbage patch, jsou jen módní tanečky který můžete provozovat na každý scéně. Jenom B-Boying je Hip Hop dance. Nikdo to nemůže zaměnit, to je ten jediný který byl vzat jako umělecká forma a jediný se uchoval. Žádnej jinej tanec z těch, který byli u kořenů Hip Hopu, uchovanej nebyl. Řekl bych to tak, že poppin, lockin a strutting (* smíšení Philadephského steppinu a Californského boogaloo) byly Hip Hopem adoptovaní. Tohle byli jediný taneční styly, ke kterým se přistupovalo jako umělecký formě v Hip Hopu. To ostatní sou jen tanečky pro zablbnutí si na parketě.
DD: sou nějaký kritéria a určitý prvky/pohyby, který musíš zvládnout v těhle stylech, abys moh být považovanej za Hip Hopovýho tanečníka?
CL: spíš bych řekl, k tomu abys mohl být Hip Hopovej tanečník, musíš vědět co neumíš. Například, některý lidi v sobě prostě nemaj rytmus a nemaj Flavu. Někdy si říkám, že pro určitý lidi je jediným východiskem vrátit se zpátky na začátek a učit se jak tleskat rukama na beaty. Když se do toho dostaneš, ovládneš základy a budeš s tím zacházet jako v jakým koliv jiným umění. Jdeš od kroku A ke kroku B. Já sem měl štěstí učit se v době, kdy to ještě stále bylo ve fázy vývoje a moh sem si to přizpůsobovat podle sebe.
DD: spousta lidí, kteří sou dnes dělaj do Hip Hopu, se narodili v polovině 80tých let, potom co už byl Hip Hop na světě. Můžou i oni si dělat věci, který přidaj do základů, jež byly položeny dávno v 70tých letech, a pořád bejt povážováni za Hip Hop?
CL: jasný, můžes si do toho přidat vlastní flavu, ale je to asi takhle. Když deš dělat polívku, potřebuješ vodu. Sou tam určitý věci, který prostě nemůžeš zapomenout nebo úplně ignorovat. Moje teorie je taková, když si na parketě a tancuješ, tvým partnerem je hudba, ale nikdy nebudeš ty ten co vede. Tohle hromada lidí nechápe a tak to končí zběsilostí být z neznámého důvodu akrobat než tanečník. Ono se to bude nejspíš jevit na oko jako něco dynamickýho, ale tancujou jako by běželi závod. Dělaj jen triky a power bez ohledu na hudbu. Když si vyjdu někam zatancovat, prostě se úplně uvolním a oddám se hudbě, a sleduju kam mě zavede.
DD: když sme se před časem bavili, tak si řek že si nemyslíš, že by capoeira měla přímý propojení s Bboyingem. Můžeš to trochu rozvést?
CL: ja sem dokonce capoeiru viděl poprvé až někdy v devadesátým prvním. Vyrůstal sem s původními bboys. Vím co to je původní bboying a ten byl inspirovanej tím, jak tancoval James Brown. Od toho se lidi odrazili. U capoeiry není možný, aby se ti záda dotkly země. My jako bboys, trávíme spoustu času zádama na zemi. Máme věci, který rozhodně vznikly jinak. Neříkám, že pohyby/kroky, který v bboyingu děláme, nemohli vzniknout v jiným umění, dříve, v jiný kultůře nebo na jiným místě. Ale když přijde na Hip Hop a Bboying, tak většina věcí který sou podobný prvkům z Capoeiry, vznikla čistě náhodou. Když sem dovyvinul Backspin, ze kterýho to vedlo k Windmillu, to vše bylo náhodou. Stejně tak 1990 („devítka“), zkoušel sem původně něco úplně jinýho.
DD: jaký další věci ma Rocksteady na svědomí, jenž sou dnes běžnými triky?
CL: tak vymyslel sem backspin při kterým mrskáš nohama kolem sebe a točiš se fakt rychle a zavrtáváš. Pak windmill a (* Crazy Legs mluví o Continous Backspin, kterej ale všichni znají pod názvem Windmill) devítka.
DD: vsadím se, že sis přál aby sis to býval patentoval.
CL: si představ kdybych za to dostal zaplaceno. Pak tu máš tricky od Frosty Freeze jako Suicie, kde vyskočil do vzduchu a dopadl zádama na zem. To je čistě Frostyho trik, kterej nikde neobšlehl, protože musíš být trochu cáklej v hlavě abys dělal něco takovýho.
DD: a co třeba trick Mr. Freeze, kterej dělal ve Flashdance, kdy klouzal pozpátku s deštníkem (* moonwalk)?
CL: to nebyl jeho trik, to vzal z Mimingu. Naučil se ho když žil v Paříži. Máš i spoustu Lockerů a Boogalistů, na který se lidi dívaj v televizi a napodobujou je.
DD: Měl sem zajímavej rozhovor s Kool Hercem a ten řekl, že tam byly dost rozdílný způsoby, jak černoši a puertoricanci přistupovali k bboyingu. Můžeš vznést trochu světla na tohle?
CL: Myslím že rozdíl byl když černoši (* CL používá doslova termín brothas) to začli a bylo to ještě v plenkách, nedělali nic akrobatickýho. To se do hry dostalo až když se v polovině 70tých let zapojili puerto rikánci. My sme vzali ten tanec, rozvinuli ho a drželi ho naživu. V sedmdesátým devátým sem byl dost dissovanej (* Diss = neúcta). Moh sem jít někam tancovat a byl sem disslej černýma který by se ptali „hej proč vy pořád trsáte tohle? To je už out“. V 79ým tam bylo málo černejch, který tohle tancovali. A ještě jedno bych rád řek, my sme vždycky prosazovali flavu. Bylo to jako střídání stráží a vše co sme dělali, bylo přidání víc flavy něčemu, co už dávno existovalo. Říkali sme tomu Moreno styl nebo Cocacola styl, ale to byla jen tehdá náše hantýrka, v tý době už existovali určitý kroky, kterým se říkalo Latin Rock.
DD: ovlivnili nějak tvůj tanec věci z latinský kultůry?
CL: ne, byl si proste bud cernej nebo puertorikanec, to je to co se nakonec počítalo, všichni sme žili ve stejným ghetu. Nebylo tam tolik rozdílů. Byli sme ve stejný sociální vrstvě a žili ve stejných bytovkách. Nějaká segregace nepřipadala v úvahu když přišlo na to dát k sobě černý a jihoamericany, jako tomu bylo třeba v LA kde byli čtvrtě čistě pro černý a pro latinos. V New Yorku se moje sousedství skládalo ze všeho možnýho. Sdíleli sme naše kultůry, nebyl problém najít černocha kterej mluvil španělsky, nebo chodil na jídlo do španělský restaurace.
DD: A poslední otázka, abysme dali na vědomí všechny ty průkopníky (Pioneers) který bysme všichni měli vyhledávat a učit se od nich, ty si zmiňoval Bronx Boys (TBB) a Salsoul Crew. Kdo byly další?
CL: byly to třeba Star Child La Rock, Rockwell Association, The Zulu Kings, Rocksteady, TDK [The Disco Kings]. Myslím že i gangy dost přispělo, především když přijde na uprocking, to stojí za zmínku Savage Nomads, The Ching A Lings, The Seven Immortals, je tu spousta lidí co se podílela na rozvoji. Celá tahle kultůra byla vskutku dílem chasy výtržníků, který se nakonec rozhodli pro správnou věc. Díky bohu, že se pro ně naskytl Hip Hop.
